tichonovNadcházející jarní prázdniny značně „pročistily“ sestavu Sputniku a tak se kolem deváté
hodiny večerní nacházelo v šatně pouhých 8 hráčů a gólman. Krátký telefonát naštěstí potvrdil, že
kolem poloviny první třetiny přijde do party kus číslo devět, čímž se náš počet dostal těsně nad hranici
hratelnosti. Chvilku jsme probírali témata jako předjarní únava, únava po nemoci či nemoci obecně a pak
jsme šli na to. Soupeřů kroužilo na druhé straně přece jenom více, takže jsme se při rozbruslení zbytečně
neunavovali a psychicky jsme se připravovali na pocity vyčerpání (aby nás poté nepřekvapily). Hned ve
druhé minutě jsme ovšem obdrželi branku, čímž byl narušen původní záměr nechat soupeře bušit na
naše skálopevně uzamčená vrata a využívat případných smrtících brejků. Po příchodu devátého člena
týmu se sestava stabilizovala na 6 útočníků + 3 obránci a mohlo se přestat improvizovat. Tým CSKA
naštěstí patří k těm spíše techničtějším a tudíž to nepřeháněl s nahazováním a zběsilým dojížděním
nastřelených kotoučů. Pozorná hra honeywellské obrany tak mohla odrážet dobyvačné choutky
tichonovovských odchovanců a zároveň neupadat díky vyčerpání do kómatických stavů (polokómata
nepočítám). Když pak Pepa zapomněl na své pobolívající údy (avízováno v kabině před zápasem) a
lišácky srovnal na 1:1, mohli jsme se vrátit ke hře, kterou jsme chtěli hrát od začátku a směle očekávat
druhou a třetí třetinu.
Druhá třetina se odehrávala hlavně ve středním pásmu, občasné výpady před oba brankáře
byly vždy včas uhašeny. To ovšem přestalo platit v posledních třech minutách této prostřední části hry.
Nejdřív „zabiják“ Karlos rozvlnil síť svou oblíbenou střelou do víka a udělal si tak zálusk na další vítězný
gól. Za dvě minuty pak udělal to samé a připsání vítězného gólu si tak trochu pojistil. Nevíme, jak vycítí,
kolik branek v tom kterém zápase obdržíme, ale připadá mi to už podezřelé svádět to stále jen na
náhodu … J.
Ve třetí třetině nás CSKA trochu víc zmáčklo, ale jelikož nám stále zbývalo dost sil na protiútoky,
nemohli to soupeři otevřít úplně. Zhruba 8 minut před koncem jsme přišli o Vláďu Bouzka a museli
jsme tak zápas dohrávat v osmi. Rozhodli jsme se pro rozestavení 6+2 a obránci požádali útočníky
o výjimečnou pomoc při vracení. Taktiku jsme nazvali: „Kdo bude aspoň trochu moct, tak se pokusí
se vrátit“. Bohužel se nás dvě a půl minuty před koncem vrátilo zbytečně moc. Dávali jsme si pak při
odzbrojení soupeře tak dlouho přednost, až to soupeře přestalo bavit a Mates kapituloval podruhé.
Schylovalo se k dramatu. CSKA vrhlo vše do útoku, ale pořádný závar se před brankou Sputniku vyskytl
jenom jeden. Nikdo v bílem však naštěstí poskakující kotouč netrefil a když se puk dostal 8 sekund před
koncem do středního pásma, bylo rozhodnuto.
Vítězství s dobře bruslícím soupeřem je velmi cenné. Obrana při pohledu na svou poloprázdnou
střídačku nevymýšlela žádné parády a snažila se si situaci maximálně zjednodušit. Útočníci napadali
opatrně a pokoušeli se pohybem vykrývat střední pásmo. A ono to tentokrát fungovalo. Že by návod jak
hrát v play-off?